Texoma Lake

30.8.-1.9. Jsem jela s Jane (člen Rotary clubu) a její rodinou k jezeru Texoma. Ten název vznikl tak, že to jezero leží na hranici Texasu s Oklahomou. Od mého města je to asi 2 hodiny. Ten den jsem byla na Rodeu, které bylo do 11 večer, takže jsme na místo dorazili až v 1 ráno, tak jsem nic neviděla a šla hned spát. Mají tam "beach house". Ráno jsem se podívala z okna a tam byl krásný výhled na jezero. Od domu bylo asi 50 metrů, ale všichni stejně nasedli do golfových vozíků a dojeli tam. Co by chodili.. Prostě američani. Pláž u domu byla kamenitá, tak jsme jeli jinam. Mají loď a 3 skůtry. Loď jela 90 mph, takže asi tak 150 km/h. Jeli jsme na ostrov, který byl asi tak 5-10 min. Tam byla písečná pláž.

Chtěla jsem jít do vody, protože bylo teplo, sle ta voda byla tak teplá, že to vůbec nepomohlo. 

   41 stupňů, pohodička, to je tady normální. Za ten víkend jsem se opálila víc než za týden v Italii. Když byla nuda, tak jsme se byli projet na skůtrech. Jeden nám ale obsadili psi, hah. 

   Tak jak se říká, že američani nepijí, tak pijí. Prostě si tam vzali takové ty přesnosné lednice plné piva. Měli tam ještě nějaké známé. Od oběda asi do 4 prostě seděli, bavili se a pili a pak jsme jeli domů. 

  

   Večer mě docela šokovalo, když mi řekli, že jdeme na "Festival of the Testicle" tak jsem první nevěděla, co to je. Pak to přeložili do češtiny .. Takže jsme šli na Festival varlat. To slovo varlata se jim zdálo hrozně vtipný, tak jsem to podlouchala celý den. Bylo to tak 5 minut od domu pěšky a co myslíte? Zase jsme jeli tím autem. Docela nepochopitelný. Bylo tam spoustu jídla, každý ještě něco donesl. Pořád mi cpali ty varlata, asi tři druhy. Ne, nezkusila jsem to, na to jsem opravdu neměla. A někteří si tam na tom pochutnávali, fuj. A takhle tam to prase.. No nekomentuju.  

Ještě mi koupili tričko, speciální pro tento festival. No přesně něco takového jsem si vždycky přála. Ne. 

ˇ

   Tohle místo, bylo uprostřed ničeho. Když jsem přijela do Texasu, byla jsem překvapená, jak to tady je jiné než jsem si představovala, ale tady to byl pravý Texas. Ranche, pole a nic. 

  Tady je ještě fotka z mostu, když jsme jeli přes jezero. 

Chtěla jsem vyfotit jejich loď, ale nějak to nešlo.

První dny

   Je to tady naprosto úžasné, prostě jak v nějakém americkém filmu. Mám 3 sestry, nejstarší, která je stejně stará jako já se jmenuje Lauren, další 3, kterým je 15 jsou Payten a Morgan. Všichni jsou moc milí a tak. Byla jsem nakupovat a obchodní centra tady se opravdu nedají srovnávat s těmi v česku. Nebo jste někde viděli uprostřed obchodníjo centra místo pro lední bruslení? A těch obchodů a všeho, těžké si vybrat. 

   Nejvíc čeho jsem se bála bylo jídlo, ale má rodina patří do vyšší třídy a vůbec nechodí do fastfoodu a tak. Takže moje Amerika je bez hamburgerů a coly, což jsem opravdu ráda! Mají tu ale velice zajímavé kombinace. Například je normální jíst michaná vajíčka s mandarinkou či pomerančem, nebo steaky s jahodami. Hodně se tu jí mexické a asijské jídlo jako třeba sushi.

   Jsem zvědavá, co tu ještě zažiju. Například na díkuvzdání letíme na Hawai! Už se nemůžu dočkat. 

Tohle je můj dům, ulice a bazén. Mám se fajn.

Welcome to Texas

Tak a je to tady. Jsem v Texasu. Vstávala jsem ve 2 ráno a potom jsme jeli na letiště do Prahy. Poslední obejmutí, podlední pusa, otočit se a odejít. To byla ta nejtěžší věc, co jsem kdy zažila. Letěla jsem do Franfurktu a z něj přímo do Dallasu, který je jen 20 min od mého městečka Flower Mound. Cesta trvala celkem 15 hodin. Na letišti DFW na mě čekala už má hostrodina, vyfotili jsme se a jeli domů. Je to tady nádherné! Ty krásné velké domy, bazény, celková úprava, prostě bez chybičky. Doma na mě čekala WELCOME PARTY, kde bylo asi 20 sousedů a mých nových spolužáků. Bylo to pěkné překvapení, až na to, že jsem byla neskutečně unavená. Šla jsem spát ve 3 ráno českého času, tady bylo 10, stejně jsem se vzbudila ve 2 a nemohla spát. Jsem zvědavá, co má dnes má rodina v plánu. 

Poslední den

Tak už je to tady. Poslední den, posledních 24 hodin. Vstávám, co nejdřív, abych si ten den mohla užít, co nejvíc. 

Poslední týden v česku.

Připadá mi to tak nedávno, kdy jsem si rozmýšlela jestli jet nebo nejet. Všichni mi říkají vem mě s sebou, vem mě s sebou a jak bych ráda. Ten rok hrozně rychle utekl a já se teď už jen loučím a balím kufry. Je těžké se prostě rozloučit a říct, tak ahoj za rok. Nechat tady rodiny, přítele a kamarády bude těžké. Každý mi říká ty se za těch 10 měsíců vrátíš a budeš jiná, docela by mě zajímalo, jak mě ty lidi pak budou brát. V pátek odlétám a mám posledních 5 dní na rozloučení. Bude mi chybět. 

Kde vlastně budu bydlet?

Největší strach jsem měla z toho, jaký mi vyberou stát a jakou budu mít rodinu. Dva měsíce jsem každých 5 minut kontrolovala e-mail s tím, že jsem doufala, že mě tam čeká zpráva od Rotary clubu, kam to vlastně jedu.
Konečně, nový e-mail! Jedu do Texasu! Jako vážně?? Texas, moje první myšlenky co mi proběhli hlavou - nic, farmy, kaktusy a  kovbojové. To mi řekl úplně každý. A proč? Nikdo o tom vlastně nic neví. Jsem teď neskutečně ráda, že jedu zrovna tam. Samozřejmě i kdybych jela kamkoliv jinam, bylo by to super.
Mapa

Myslím, že také hodně záleží na rodině, kde budete bydlet. Já si nic lepšího přát němůžu. Budu bydlet u rodiny Maness, která má 3 holky stejného věku jako jsem já. Mají velký dům s bazénem ve městě Flower Mound, který je 20 minut od známého města Dallas. Všichni si asi vybaví ten seriál, ale je to jinak.  Je to třetí největší město v Texasu, které má přes 1,2 milionů obyvatel, takže žádné pole a farmy.

Na začátek

Ahoj, jmenuji se Veronika a je mi 16 let. Příštích 10 měsíců strávím v Texasu!
Jak jsem se k tomu vlastně dostala? Jednou jsem domů přišla s tím, že bych chtěla letět do USA, třeba jen na měsíc, druhý den přišel můj taťka se slovy ''A nechtěla bys rovnou na rok?''. Tuhle nabídku jsem nemohla odmítnout a má odpově byla jasná. Tak jsme se dostali k hledání výměnných a studijních pobytů. Když jsme objevili Rotary club, byla to naše jasná volba. Absolvovala jsem několik meetingů a pohovorů. Vše proběhlo v pořádku a seznámila jsem se se spoustou nových lidí. V lednu jsem měla nervy, aby mě vůbec vybrali. Teď mám nervy z odletu. Nebojím se, to vůbec. Každý si to myslí, ale mě prostě jen budou chybět lidi tady.