Na tomto Rotary meetingu se nás sešlo přes 200 exchange studentů z celého světa, kteří jsou na výměně v multidistriktu SCRYE (na mapě modrá barva). Nedalo se poznat ani všechny lidi, bylo nás moc na 3 dny. Nepamatuju si všechny státy, ale například tam byli lidé z Nigérie (Afrika), Indie, Indonésie, Austrálie, Chile, Kolumbie. No nejjednoduší to bude když se podíváte na tohle.
U Česka tam můžete vidět číslo dva. Já jsem 2 týdny před tímhle meetingem jenom nadávala, že to bude na nic, že se mi tam ani moc nechce, protože tam budu sama a všichni se budou bavit ve svém jazyku. První meeting byl docela na nic, nikdo neuměl pořádně anglicky a všichni tam byli minimálně dva z jedné země. Tady v Oklahomě jsme měli nějak představit naš stát odkud jsme a o to to bylo pro mě horší. Den předtím někdo sdílel tohle a já uviděla, že nejsem sama z Česka. Byla jsem hrozně ráda a začla se těšit. Domlouvali jsme, jak bychom mohli představit Česko a skončili jsme u Polky. Když jsem tam v pátek dorazila a setkali jsme se řekli jsme si ahoj v češtině a začli jsme se smát. Pak jsme si oba nějak uvědomili, že to asi nepůjde a mluvili jsme spolu anglicky. Mluvím česky každý týden když volám s rodinou, ale naživo to bylo hrozně divné. Po chvíli jsme se ale rozmluvili česky, ale pořád jsme občas něco prohodili anglicky. Já jsem pak byla ale šíleně zmatená, nevím proč, ale začla jsem na mojí nejlepší kamarádku z Taiwanu mluvit česky. Od té doby, co jsem mluvila naživo česky se mi to stávalo celý týden, ale už jsem zase přepla do angličtiny. Teda neříkám, že mi občas něco v češtině z pusy nevylítně, však víte.
V pátek večer jsme byli rozděleni do skupinek a spali jsme u jednodeních hosrodin, které nás v sobotu ráno provedli po městě Tulsa. Byli jsme se podívat na Route 66, kterou určitě všichni znají, nebo o ní alespoň slyšeli (původní mezistátní dálnice v Americe). Dále jsme viděli tvz. Střed vesmíru, měla jsem asi moc velké očekávání, byl to prostě takový kruh, do kterého jste se postavili a když jste něco řekli, tak jste slyšeli ozvěnu. Mě se víc líbila budova, kterou navrhl stejný architekt, co navrhl dvojčata v New Yorku, prý je to jakoby jejich trojče, ale jenom poloviční. Není to tak vysoké. Ještě bych dodala, že ke srovnání k ostatním s epovažuju za dobrou fotografku, nebo mám aspoň mozek, protože když jsem se nechala sama vyfotit u slavné Route 66 a doma jsem se podívala na fotky tak jsem tam byla jen já a ten nápis ta nebyl, ale to radši víc nekomentuju. Na fotce jsem se exchange studentama z Chile, Itálie, Brazílie, Belgie a Samozřejmě Česko!
Odpoledne jsme se všichni sešli v hotelu a vyměňovali jsme si odznáky a vizitky (k tomu později). Potom jsme se měli sejít s lidmi z naší země a začít připravovat program na večer. Najednou za mnou přišel kamarád z Česka, že je nemocný, že si jde lehnout a že tam večer nebude. V tu chvíli jsem upřímně myslela, že něco rozbiju. Sešla jsem se s holkou z Estónska a společně jsme hledali lidi, který jsou sami, protože nikdo z nás nevěděl co dělat. Tohle se mě týkat nemělo :(. Já, Estónsko, Indie, Indonésie, Ukrajina, Nigérie, Holandsko a soused z Polska jsme tam nikoho neměli. Tak jsme se jen domluvili, že řekneme něco vtipného a krátkého o naší zemi a vystoupíme na podium společněm protože, kdo by chtěl jít sám před 200 lidí plus dalších 100 rotariánů. No ale ted'co říct.. Byl zakázanej sport a mluvení o pivu. Snažila jsem se najít něco zajímavého na internetu. První co jsem našla byli vysoké bíle ponožky, houbaření a že v Česku jsou nejtlustší konzumovatelé piva, co na to říct? To je pěkná reprezentace :D. Nakonec jsem si udělala srandu z ponožek a převrátila to na američany jak to tady nosí a všichni se zasmáli, tak to svůj účel splnilo. Seděli jsme společně s rotariánama a já seděla vedle nějakého brazilce. Začali jsme se bavit a já prohodila, že moje rodiče mají ted' doma kluka z Brazílie. Kdo by to čekal, dostali jsme se k tomu, že je ze stejného Rotary clubu a dost se baví s jeho rodinou. Celý svět, tisíc států, a my sedíme vedle sebe.
Myslím, že nejlepší představení měla Korea, zatancovali Gangnam style, který všichni znají. Měli jsme to omezené časem, oni předtím ještě něco povídali a měli to moc dlouhé. Všechny to bavilo, až na organizátory, kteří jim vyply hudbu, ale nikdo nepřestal a dotancovali jsme to do konce.
Banquet skončil v 11 večer a potom nás všechny odvezli do nějaké tělocvičny, kde jsme měli zůstat přes noc. To byla asi nejnáročnější noc v USA. Nějak jsem si odvzkla chodit spát po půl noci a nebo vůbec. Měli jsme tam párty, a když se sejde 200 exchange studentů a z toho je tam čtvrtka brazilců, tak to byste chtěli zažít. _______Cenzura a pokračujeme. Hudba se vypla přesně v 5:45, celou noc se tancovalo. Lidi z Asie trošku odpadli už půlce, asi nejsou na takové párty zvyklí. Asi 30 minut nám tam něco povídali, ale pořád nemám ponětí o čem. Všichni se tam váleli po zemi, leželi přes sebe a tak. Připravili nám snídani a v 7 jsme nasedali do autobusů a jeli zpět na hotel. Tam jsme se všichni rozloučili a jeli zpátky domů. Z Tulsy to je do mého města 4 hodiny, tak jsem se aspoň trochu vyspala v aute. V pondělí jsem byla ve škole uplně mrtvá.
Nejlepší na tom všem bylo, že jsem potkala spoustu lidí, kteří mi rozumí. Tak jako mě nechápou lidi tady a tak jako většina lidí co to čte. Tohle všechno, všechny pocity, nálady, zážitky může pochopit jen někdo, kdo si to zažil. Všichni okolo si žijí pořád stejný život jako předtím, nic se nezměnilo, až na to, že jsem se na chvíli od nich ztratila, a nebo naopak tady v US přibyla. Pro mě je to uplně jiný život. Nemám kolem sebe nic, co jsem měla dřív, a tím je to občas těžké.
Já bych řekla, že jsme si to užili. 38 hodin vzůru, ale stálo to za to. A za kvalitu videa nemůžu, není to z mého mobilu. Není to nějaká velká párty (co bych taky chtěla v tělocvičně), ale podstatné je, že jsme se bavili. A hlavně to je moje první ''párty''po 7 měsících, takže si nestěžuji.
Asi si říkáte, co to májí všichni na fotkách za saka a co za blbosti na tom mají. Neodsuzujte to. Tohle je na Rotary uplně super, sbíráte vzpomínky, památky na lidi z celého světa. Každý si sehnal ještě před odletem odznáčky, nebo cokoliv si vyrobil a pak se to vyměňuje s ostatními. Rotary v Česku šije saka na míru, ale v jiných zemích jim přispějou peníze aby si to sako koupili někde v obchodě, což mi příjde jako blbost. Každý má také svoje vizitky s kontaty.
Tohle je moje sako. Po tomhle meetingu už nemám moc místa a musela jsem přidávat odznaky i na zadní stranu. Mám jich přesně 148. Některé jsem si koupila na místech, kde jsem byla a zbytek dostala. Ted'si uvědomuji, že jsem se v tom saku měla vyfotit před tím a ted'. Určitě přibylo na váze. Lidi se mě ptají, co je moje nejoblíbenější věc na saku.. Něco na co jsem pyšná je třpytivý kamínkový texasský odznáček, který jsem si koupila sama :D a potom polaroid fotka fotka + odznak z hokeje (Dallas Stars).
Na konec bych dodale, že když poznáte tolik lidí z jiných států, chcete najendou procestovat celý svět. Miluju to. A jednou ten svět procestuju.
Děkuji Rotary a rodičům a všem co mě podporují.
