Předčasný dárek k Vánocům

   Kdo si počká ten se dočká. Tak to platí u mě. Před třemi roky jsem začala snít o Macbooku. Můj notebook už byl starý a potřebovala jsem nový. Měla jsem vyhlídnutý takový ten bílý starý, co se často objevoval ve filmech. Prosila jsem, chtěla jsem, ale přeci jenom, kdo by dostal Macbook ve 12 letech, nebo kolik mi bylo. Ani jsem nikoho neznala, kdo by ho měl. Nakonec jsem si vybrala novinku Tablet PC, dotykový notebook, s otáčecí obrazovkou. No byla to bomba všichni si ho chěli hrozně pujčovat a bylo to prostě pro všechny něco nového, ale co si budem povídat bylo to Lenovo. Já proti tomu nic nemám, 3 roky jsem s tím žila, ale to je jedno. Nebyl to špatný počítač, jenže časem už byl opravdu pomalý a tak. Říkala jsem si, že bych potřebovala nový počítač, ale pak jsem si uvědomila, že tu Ameriku s tímhle nějak přežiju.
   S mým starým notebookem je spojená vtipná příhoda z dovolené. Teda není vtipná, ale to okolo bylo.  Poslední den na dovolené v Italii, kdy jsme čekali na autobus, který nás měl odvést na letiště mě jedna paní upozornila, že mi něco teče z tašky. Uplně jsem se zhrozila, co je. Rychle jsem otevřela batoh, kde jsem měla můj notebook. V batohu jsem měla také pěněženku, oblečení do letadla, časopisy, knihu a spoustu dalších věcí, jako pudr, řasenku atd. A hlavní věc je, že jsem tam měla můj notebook! V mém batohu bylo 20 cm vody zbytek stékal po kufru na zem. Vůbec jsem o žádné vodě nevěděla, potom jsem se dozvěděla, že můj tatka do mého narvaného batohu nacpal ještě láhev vody, která zřejmě praskla. Nestihla jsem udělat nic, prtože jakmile jsem to zjistila už pro nás přijel autobus. Cesta na letiště trvala naštěstí téměř hodinu, tak jsem měla trochu času. Okamžitě jsem vyndala notebook, ale byl celý mokrý, peníze slepené a oblečení také mokré, tak jsem to všechno rozvěsila po autobuse, aby to uschlo, jinak bych v letadle zmrzla. Neuschlo. Celou cestu jsem jen doufala, že můj počítař bude fungovat, hlavně po domluvě s rodiči, že si počkám na nový. Přijeli jsme z Prahy domů a já se snažila počítač zapnout a oni nic. Bála jsem se ho zapojit do nabíječky, protože tam mohla být ještě nějaká voda, ale udělala jsem to a pořád nic. V mém počítači byl celý můj život, Druhý den jsme dali počítač opravit, teda nikdo si nebyl jistý, že to půjde, alespon mi mohli stáhnout potřebná data. Juhuu, počítač mi předali se slovy ``ted funguje, ale do tří měsíců nebude¨¨. Nějak jsem na to zapomněla. V Americe mi občas zapnout šel a občas vůbec. Jednoho dne už jsem ho nezapla. Tak se začal řešit nový počítač, protože mi bylo blbé všechno dělat na počítači od mé hostrodiny, například fotky, věci do školy, skype a všechno. Počkala jsem si a vlastně se to vyřešilo samo.
 
   Jedna z hlavních věcí je, že budu konečně moc psát pořádně články na blog. Zatím uplně všechny zveřejněné článku byly psané na mobilu, tak už mě to moc nebavilo.

A děkuji, že mě čtete :-)