Když někam odjede na dýl pryč a začnete žít uplně jiný život, změníte se. V jednou z prvních článků jsem to psala, že mi někdo řekl, že se změním. Já jsem se částečně těsila, ale i bála. Teď se ta změna asi začala projevovat, protože od dost lidí slýchám, že jsem jiná. Prý jsem taková uvědomnělá, rozumná a nevím co ještě. Když mi někdo řekne, že nejsem taková jakou mě poznal, a to jaká jsem teď se mu nelíbí, tak mě to opravdu mrzí, protože já ostattní vidím pořád stejně a bez nich bych ani nepostřehla mou změnu. Je to prostě přirozený a jde to samo a vy to ani nepoznáte, nebo aspoň já jsem to nepoznala.
Druhá věc je když někdo nikam necestoval na dýl, ale je hrozně chytrý a všechno ví nejlíp. Já jsem tu sama, bez mé rodiny, bez přítele, bez kamarádů. Nemám tady podporu. Vy když jste doma na gauči s rodinkou a kámoši, tak se vám to povídá, když vůbec nevíte o co jde. To že tu jsem sama je jedna věc, proč je to téžké a mění mě to. Na celý rok tu jsem sama, s pro mě cizími lidmi, které mi rodinu nenahradí. Opravdu nechápu, jak to někdo může komentovat, když absolutně neví o co jde.
Rodiče jsou rádi to je jen už si rozumnější, taková dospělejší, ale z druhé strany - si jiná a to se mi nelíbí. Nevím komu vyhovět. Ze třech stran slyším různé jiné věci, každý chce něco jiného a nikdo se neptá co chci já.
pátek 13. prosince 2013
neděle 1. prosince 2013
Hawaii
Ve škole jsme měli týden prázdniny, protože se tu slaví Díkuvzdání. Znáte to, pečení krocana a koláčů. No, dobře.. asi ne tak dobře, ale to ani já ne. Díkuvzdání, nebo-li Thanksgiving jsem prožila na Hawaii, kde jsme ho neslavili, ale nějak si nestěžuji.
Na začátek něco o Hawaii. Patří pod USA, mají svou vlastní řeč - havajštinu, ale většina umí i anglicky, kvůli turistům. Hawaii má 8 ostrovů, já jsem byla na 4. největším ostrově Kauai. Rozlohou je ostrov podobný Dallasu. Počet obyvatel je pouze 67 tisíc, což i moje město má více obyvatel, než tento ostrov. Nachází se tam krásné pláže a uprostřed ostrova jsou hory a džungle. Pro představu, jaká tak tam byl natáčem Jurský park. Na Hawaii byl natáčen i nový díl Hunger Games: Catching Fire.
Ješťe den před odleten nastal problém s letenkou, takže 10 hodin před tím, jsem nevěděla jestli vůbec někam letím. Nevím, co se přesně stalo, neví to nikdo, ale prostě nám řekli, že já žádnou letenku nemám, tak se honem scháněla jiná, což bylo obtížné pár hodin před odleten. Sehnalo se poslední místo ve stejném letadle, ale na zpátek už ne. Hurá, vstáváme, jedeme do Dallasu, odbavíme kufry, nasedáme do letadla, přestupujeme ve Phoenixu (Arizona) a pokračujeme na Hawaii.
V letadle na Hawaii jsem samozřejmě seděla u křídla a ještě v uličce, takže jsem absolutně nic neviděla, to je u mě klasika. Let trval celkem 8 hodin. Když jsem vystoupila z letadla, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Prostě nádhera!
Na letišti už náš čekala babička s dědou od mojí host mamky, kteří tam bydlí. Na přivítanou nám každému dali kolem krku náhrdelník z různých mušlí, který jse pak dostávala všude, kam jsem vlezla. Říkala jsem si jestli může být něco úžasnějšího. Čekali jsme na zavazadla a já si to všechno pořád kolem prohlížela. Po chvilce jsem si všimla, že jsme vlastně venku a je nad námi jenom střecha. Nebylo to vůbec poznat. Dále čekáme na zavazadla, já v naprostém úžasu, bez problémů, št'astná. Najednou se pás zastavil a polovina lidí byla už pryč, ale vše v pořádku pás se zas rozjel a přibyla nová zavazadla. Noo, pás prázdný a zastavený nikde nikdo. Ehm, nám ale něco chybí.. Šli jsme se tedy zeptat jestli to je vše, nebo ještě nějaká zavazadla mají. Neměli, prostě nám nepřišla zavazadla. Všichni v dlouhých kalhotech a teplém oblečení a bez plavek. Venku téměř 30 stupňů, 2 hodiny odpoledne a my bez jiného oblečení. Tak jsme tedy odjeli na náš hotel se aspoň ubytovat. Letadlo na tento ostrov létá jen jednou denně, další super zpráva. Všechno to nadšení nějak zmizelo. Kolem samé malé obchůdky s takovým tím typickým havajským oblečením s kytkami. Našli jsme Walmart, tak jsme si mysleli, že tam by třeba něco normálního mohlo být, aspoň na spaní. No, bohužel. Můžete vidět sami. To mě docela pobavilo, je to celkem šílené, alespoň mám havajské tričko a kraťasy. Tak jsme byli vystylovaná rodinka.
Druhý den dopoledne nám volali, že mají naše zavazadla. Odpoledne jsme mohli konečně na pláž a všechno začalo být zase super.
Když se řekne Hawaii, vybavím si palmy, pláže a surfování. Já jsem hned na začátku říkala, že to musím zkusit. Host rodiče nám naplánovali celý týden a tak jsme se druhý den vydali na hiking, česky asi turistika, nebo jak to nazvat. To nikdy nebylo pro mě a byla to jediná věc, kterou jsem nechtěla dělat. Chodit po kopcích tím lesem a někam výsoko. Ne, děkuji. Nemohla sem říct ne, tak aspoň kvůlu mě vybrali nejkratší trasu. Bylo to jenom 8 km. To by mi nedělalo problém, to v pohodě. Problém byl ten kopec, skály kameny, a to, že jdete uplně u hrany, kde můžete spadnout dolů a já výšky nemám zrovna v oblibě. Hmm, tak co vydala jsem se s nima. Byla jsem v pohodě. Najednou mi v polovině cesty uklouzla noha a udělala jsem si něco s kotníkem. Na 5 minut jsemsi sedla s tím, že se nemůžu na tu nohu postavit, pak jsem si říkala, že to bude ok a pokračovali jsme. Po deseti minutách chůze bylo už jasné, že to nemůžu zvládnout, tak se mnou šel host taťka zpátky. Ten terén byl šílenej, jít dolu bylo ještě horší než jít nahoru. Ale co už jsem se nějak dopajdala dolů a šla jsem si lehnout na pláž a čekala na ostatní. Když jsme dojeli domů na nohu jsem znova nemohla došláplnout, ledovala jsem a tak, zbytek dne jsem jak magor skákala. Den potom bylo surfování, tak jsem závistivě koukala na mojí rodinu, jak si to užívá a aspoň jim udělala pěkné fotky. Byla jsem absolutně naštvaná, jak nešíkovnej človek jsem. Další den kajak a vodopád, hm k tomu byla potřeba chůze, takže jsem zůstala doma. Půlku Hawaie jsem nemohla nic dělat, ale i tak to bylo krásný.
Ve čtvrtek jsme šli dopoledne na pláž a odpoledne na Luau. Luau je, nevím jak to popsat, ale podle Wiki tradiční havajská párty doprovázena zábavou. Já jsem nevěděla co od toho očekávát. Přišli jsme do nějaké parku, kde byly různé typy zahrad, krásný. U vstupu nám zase každému dali náhrdelník z mušlí a já jsem si sehnala ten opravdový z kytek. Jsou drahý na to, že to za pár hodin můžete vyhodit, ale řekla jsem si, jsem tady jen jednou. Nastoupili jsme do takovéhé vláčku, který nás provedl celým parkem, kde byla různá jezírka a tak. Podávala se tam večeře. Hlavní jídlo bylo prase, které připravovali speciálně po havajsku. První měli v zemi díru a tam ho pekli, a po upečení ho zahrabali spoleřně s horkými kameny a nějakýmy rostlinami do písku. Byl to den Díkuvzdání, tak podávali i krocana, ale ne typickým způsobem. Byla tam nějaká kapela, která hrála nějaké havajské písničky a tancovali Hula tanec. Pak vyzvali lidi, kteří se to chtějí naučit ať jdou na podium. Já to ignorovala, přece se veřejně a dobrovolně neztrapním. Celá má host rodina mě tam začla tahat se slovy, že jsem exchange student, že musím zkusit všechno a že můžu být ok, že mě nikdo nezná. No, tak jsem šla ještě s jednou mojí sestrou. Bála jsem se, že tam budou jen malé děti, ale naštěstí ne. I tak jsem se cítila dost trapně, ale aspoň umím Hula tanec, haha. Po večeři následovala show, kde předváděli spoustu tanců a bylo to pěkně udělané, jen jsem půlku prospala a ani jsem to nemohla vyfotit.
V pátek jsme šli rybařit. Bylo to na 4 hodiny. Na Hawaii jsou obrovské vlny a ta loď byla taková menší, takže to dost houpalo. Jedna sestra si hned lehla a moc to nezvládala. Mezitím má další sestra a táta chytali ryby, sestra chtila první a táta nic. Nakonec všechny mé tři sestry měli mořskou nemoc, nebo jak se to jmenuje. Prostě víte. Já mezitím chytala ryby s tátou :D. Já jse chytila 2, každá sestra jednu a celkem jsme jich měli 9. Všechno to byli tuňáci, tak jsme pak měli dobrou večeři. Odpoledne pršelo a v tv byl Harry Potter maraton, tak to byl zbytek našeho dne.
Jeden z veřerů jsme šli na kraby. V písku každé ráno nacházíte malé díry v písku, které jsou od krabů. Jejich zábava je tenhle takzvaný crabing. Já jsem nechápala. Vzali si kyblíky a závodili, kdo posbírá víc krabů, byli malinký, ale i tak, fuj. Byla jich plná pláž a museli jste si dávat pozor, aby jste na nějakého nešlápli.
Také jsme šli do kina, nikdy jsem nebyla v jiné zemi v kině, když nepočítám US a Česko. Bylo to hodně zvláštní. Nebbyli tam žádné schody, spíš jsem si připadala, že sedíme před velkou televizí. Místo reklam pouštěli záznam z koncertu nějaké skupiny a všechno bylo takové staré. Šli jsme na Hunger Games, a byl neuvěřitelný, jak jsme byli na tom samém místě, kde to bylo natáčeno. Ne uplně na tom samém místě, ale ty stromy, rostliny, celkem příroda a okolí, kde jsem před pár dněmi byla. Vždycky v těch filmech akorát viděla místo, která jsou jen ve filmech, ale teď je pro mě spoustu filmů hodně reálných, když tak žiju. Teď mluvím všeobecně o filmech.
Málem bych zapomněla na největší překvápko na Hawaii. Nevím, možná jsem si myslela, že tam budou jedovatí pavouci, hadi a opice, nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela, ale to k takovému pralesu patří. Nic z toho. Nic jedovatého. Všude, ale uplně všude slepice a kohouti. První jsme se tomu smáli, ale když nám každé ráno pod okny zařal kokrhat kohout v 5 hodin ráno a všichni se vzbudili, tak to už taková sranda nebyla. Po třetím dnu jsme po nich začali házet věci a moje sestra se vždycky naštvala a vyběhla ven z pokoje a zahnala je. Nikdy se žádné slepici nic nestalo, abyste si neysleli, že jsme mučili zvířata nebo tak. Ono se do nich treit není lehké :D. Výsledek to stejně nemělo žádný. Kdyby to byl jeden kohout, co zakokrhá jednou, tak ok, ale kolem našeho pokoje jich bylo asi 8. Slepice a každém kroku, doslova. Také nebyla restaurace, kde by neměli k jídlu kuře. Jednou jsme šli do KFC a koupili si oběd. Vzli jsme si to s sebou na pláž a jak jinak než že tam bylo zas plno slepic. Dělala jsem si srandu a hodila kousek kuřete na zem. Přiběhla k tomy slepice s malými kuřaty a začli se o to dělit a jíst to. Teď se tu klade otázka: Mají v KFC opravdu kuře, nebo jsou slepice kanibalové? Také jsme si říkali, že v Texasu máme všude veverky, tak tady mají slepice, já si říkala, že je to vlastně stejné až na to, že slepice nejsou na stromech a najednou jsem jednu uviděla. Ještě jsemnikdy neviděla slepici lítat, tak nevím jak se tam dostala.
Odlet domů byl poněkud zmatený. Letěla jsem sama o 2 hodiny dřív než má rodina. Ten den hrozně pršelo a byla i bouřka. Nasedla jsem do letadla a přes hodinu jsme čekali v letadle a jen seděli a nic se nedělo. Venku to bylo opravdu šílené, ten prudký déšť a vítr. Pak jsme konečně letěli, byl to nejděsivější let a ještě v noci. Musela jsem přestupovat v Denveru (Colorado) a měla jsem hodinu na přestup, tak jsem si říkala, jak je to vše ok. Kvůli zpoždění jsem ale tolik času neměla. V 7:33 byl nástup do letadla a já jsem v 7:40 pořád byla v tom letadle z Hawaie. Samozřejmě, že můj následující let byl na druhé straně letiště a já neměla čas si ani koupit snídani. Trošku jsem se proběhla, přes 50 gatů, ale byla to hezká rozcvička po tom nekonečném letu. Vlastně jsem vůbec nevěděla jestli to stihnu, ale stihla. Menším letadlem jsem v životě neletěla. Nejměnší bylo dvě sedadla, ulička a dvě sedadla. Tohle mělo jedno sedadlo, uličku a dvě sedadke a někteří se museli přikrčit, aby se nebouchli o strop. Takže tenhle let přebírá místo nejděšivějšího letu. Prostě těmhle malým letadlám nevěřím, ještě jak se všechno klepe a houpe. Brr, už nikdy víc, prosím.
Ale všechno ok a jsem zase doma v Texasu. Vrátila jsem se z mé krátké dovolené na mou dlohodobou dovolenou.
Jinak Hawaii doporučuji :-) jediná chyba byly ty pitomé slepice. Na druhou stranu to nejlepší ovoce, jako ananas a opalování taky super. A také si myslím, že mi to pomohlo se víc sblížit s host rodinou. Jinak musím podělovat mým rodičům i host rodičům za tuhle možnost, protože to bylo ůžasné. Děkuji
Na začátek něco o Hawaii. Patří pod USA, mají svou vlastní řeč - havajštinu, ale většina umí i anglicky, kvůli turistům. Hawaii má 8 ostrovů, já jsem byla na 4. největším ostrově Kauai. Rozlohou je ostrov podobný Dallasu. Počet obyvatel je pouze 67 tisíc, což i moje město má více obyvatel, než tento ostrov. Nachází se tam krásné pláže a uprostřed ostrova jsou hory a džungle. Pro představu, jaká tak tam byl natáčem Jurský park. Na Hawaii byl natáčen i nový díl Hunger Games: Catching Fire.
Ješťe den před odleten nastal problém s letenkou, takže 10 hodin před tím, jsem nevěděla jestli vůbec někam letím. Nevím, co se přesně stalo, neví to nikdo, ale prostě nám řekli, že já žádnou letenku nemám, tak se honem scháněla jiná, což bylo obtížné pár hodin před odleten. Sehnalo se poslední místo ve stejném letadle, ale na zpátek už ne. Hurá, vstáváme, jedeme do Dallasu, odbavíme kufry, nasedáme do letadla, přestupujeme ve Phoenixu (Arizona) a pokračujeme na Hawaii.
výhled na Phoenix
V letadle na Hawaii jsem samozřejmě seděla u křídla a ještě v uličce, takže jsem absolutně nic neviděla, to je u mě klasika. Let trval celkem 8 hodin. Když jsem vystoupila z letadla, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Prostě nádhera!
první pohled ven
Na letišti už náš čekala babička s dědou od mojí host mamky, kteří tam bydlí. Na přivítanou nám každému dali kolem krku náhrdelník z různých mušlí, který jse pak dostávala všude, kam jsem vlezla. Říkala jsem si jestli může být něco úžasnějšího. Čekali jsme na zavazadla a já si to všechno pořád kolem prohlížela. Po chvilce jsem si všimla, že jsme vlastně venku a je nad námi jenom střecha. Nebylo to vůbec poznat. Dále čekáme na zavazadla, já v naprostém úžasu, bez problémů, št'astná. Najednou se pás zastavil a polovina lidí byla už pryč, ale vše v pořádku pás se zas rozjel a přibyla nová zavazadla. Noo, pás prázdný a zastavený nikde nikdo. Ehm, nám ale něco chybí.. Šli jsme se tedy zeptat jestli to je vše, nebo ještě nějaká zavazadla mají. Neměli, prostě nám nepřišla zavazadla. Všichni v dlouhých kalhotech a teplém oblečení a bez plavek. Venku téměř 30 stupňů, 2 hodiny odpoledne a my bez jiného oblečení. Tak jsme tedy odjeli na náš hotel se aspoň ubytovat. Letadlo na tento ostrov létá jen jednou denně, další super zpráva. Všechno to nadšení nějak zmizelo. Kolem samé malé obchůdky s takovým tím typickým havajským oblečením s kytkami. Našli jsme Walmart, tak jsme si mysleli, že tam by třeba něco normálního mohlo být, aspoň na spaní. No, bohužel. Můžete vidět sami. To mě docela pobavilo, je to celkem šílené, alespoň mám havajské tričko a kraťasy. Tak jsme byli vystylovaná rodinka.
Druhý den dopoledne nám volali, že mají naše zavazadla. Odpoledne jsme mohli konečně na pláž a všechno začalo být zase super.
Fotka z první pláže. Tady na té bylo moc lidí. Na některých plážích jsou kameny, ale většina je jen písek.
Když se řekne Hawaii, vybavím si palmy, pláže a surfování. Já jsem hned na začátku říkala, že to musím zkusit. Host rodiče nám naplánovali celý týden a tak jsme se druhý den vydali na hiking, česky asi turistika, nebo jak to nazvat. To nikdy nebylo pro mě a byla to jediná věc, kterou jsem nechtěla dělat. Chodit po kopcích tím lesem a někam výsoko. Ne, děkuji. Nemohla sem říct ne, tak aspoň kvůlu mě vybrali nejkratší trasu. Bylo to jenom 8 km. To by mi nedělalo problém, to v pohodě. Problém byl ten kopec, skály kameny, a to, že jdete uplně u hrany, kde můžete spadnout dolů a já výšky nemám zrovna v oblibě. Hmm, tak co vydala jsem se s nima. Byla jsem v pohodě. Najednou mi v polovině cesty uklouzla noha a udělala jsem si něco s kotníkem. Na 5 minut jsemsi sedla s tím, že se nemůžu na tu nohu postavit, pak jsem si říkala, že to bude ok a pokračovali jsme. Po deseti minutách chůze bylo už jasné, že to nemůžu zvládnout, tak se mnou šel host taťka zpátky. Ten terén byl šílenej, jít dolu bylo ještě horší než jít nahoru. Ale co už jsem se nějak dopajdala dolů a šla jsem si lehnout na pláž a čekala na ostatní. Když jsme dojeli domů na nohu jsem znova nemohla došláplnout, ledovala jsem a tak, zbytek dne jsem jak magor skákala. Den potom bylo surfování, tak jsem závistivě koukala na mojí rodinu, jak si to užívá a aspoň jim udělala pěkné fotky. Byla jsem absolutně naštvaná, jak nešíkovnej človek jsem. Další den kajak a vodopád, hm k tomu byla potřeba chůze, takže jsem zůstala doma. Půlku Hawaie jsem nemohla nic dělat, ale i tak to bylo krásný.
Ve čtvrtek jsme šli dopoledne na pláž a odpoledne na Luau. Luau je, nevím jak to popsat, ale podle Wiki tradiční havajská párty doprovázena zábavou. Já jsem nevěděla co od toho očekávát. Přišli jsme do nějaké parku, kde byly různé typy zahrad, krásný. U vstupu nám zase každému dali náhrdelník z mušlí a já jsem si sehnala ten opravdový z kytek. Jsou drahý na to, že to za pár hodin můžete vyhodit, ale řekla jsem si, jsem tady jen jednou. Nastoupili jsme do takovéhé vláčku, který nás provedl celým parkem, kde byla různá jezírka a tak. Podávala se tam večeře. Hlavní jídlo bylo prase, které připravovali speciálně po havajsku. První měli v zemi díru a tam ho pekli, a po upečení ho zahrabali spoleřně s horkými kameny a nějakýmy rostlinami do písku. Byl to den Díkuvzdání, tak podávali i krocana, ale ne typickým způsobem. Byla tam nějaká kapela, která hrála nějaké havajské písničky a tancovali Hula tanec. Pak vyzvali lidi, kteří se to chtějí naučit ať jdou na podium. Já to ignorovala, přece se veřejně a dobrovolně neztrapním. Celá má host rodina mě tam začla tahat se slovy, že jsem exchange student, že musím zkusit všechno a že můžu být ok, že mě nikdo nezná. No, tak jsem šla ještě s jednou mojí sestrou. Bála jsem se, že tam budou jen malé děti, ale naštěstí ne. I tak jsem se cítila dost trapně, ale aspoň umím Hula tanec, haha. Po večeři následovala show, kde předváděli spoustu tanců a bylo to pěkně udělané, jen jsem půlku prospala a ani jsem to nemohla vyfotit.
já a moje dvě sestry, super fotka no :D
vytahování prasete z písku
V pátek jsme šli rybařit. Bylo to na 4 hodiny. Na Hawaii jsou obrovské vlny a ta loď byla taková menší, takže to dost houpalo. Jedna sestra si hned lehla a moc to nezvládala. Mezitím má další sestra a táta chytali ryby, sestra chtila první a táta nic. Nakonec všechny mé tři sestry měli mořskou nemoc, nebo jak se to jmenuje. Prostě víte. Já mezitím chytala ryby s tátou :D. Já jse chytila 2, každá sestra jednu a celkem jsme jich měli 9. Všechno to byli tuňáci, tak jsme pak měli dobrou večeři. Odpoledne pršelo a v tv byl Harry Potter maraton, tak to byl zbytek našeho dne.
Jeden z veřerů jsme šli na kraby. V písku každé ráno nacházíte malé díry v písku, které jsou od krabů. Jejich zábava je tenhle takzvaný crabing. Já jsem nechápala. Vzali si kyblíky a závodili, kdo posbírá víc krabů, byli malinký, ale i tak, fuj. Byla jich plná pláž a museli jste si dávat pozor, aby jste na nějakého nešlápli.
Také jsme šli do kina, nikdy jsem nebyla v jiné zemi v kině, když nepočítám US a Česko. Bylo to hodně zvláštní. Nebbyli tam žádné schody, spíš jsem si připadala, že sedíme před velkou televizí. Místo reklam pouštěli záznam z koncertu nějaké skupiny a všechno bylo takové staré. Šli jsme na Hunger Games, a byl neuvěřitelný, jak jsme byli na tom samém místě, kde to bylo natáčeno. Ne uplně na tom samém místě, ale ty stromy, rostliny, celkem příroda a okolí, kde jsem před pár dněmi byla. Vždycky v těch filmech akorát viděla místo, která jsou jen ve filmech, ale teď je pro mě spoustu filmů hodně reálných, když tak žiju. Teď mluvím všeobecně o filmech.
Málem bych zapomněla na největší překvápko na Hawaii. Nevím, možná jsem si myslela, že tam budou jedovatí pavouci, hadi a opice, nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela, ale to k takovému pralesu patří. Nic z toho. Nic jedovatého. Všude, ale uplně všude slepice a kohouti. První jsme se tomu smáli, ale když nám každé ráno pod okny zařal kokrhat kohout v 5 hodin ráno a všichni se vzbudili, tak to už taková sranda nebyla. Po třetím dnu jsme po nich začali házet věci a moje sestra se vždycky naštvala a vyběhla ven z pokoje a zahnala je. Nikdy se žádné slepici nic nestalo, abyste si neysleli, že jsme mučili zvířata nebo tak. Ono se do nich treit není lehké :D. Výsledek to stejně nemělo žádný. Kdyby to byl jeden kohout, co zakokrhá jednou, tak ok, ale kolem našeho pokoje jich bylo asi 8. Slepice a každém kroku, doslova. Také nebyla restaurace, kde by neměli k jídlu kuře. Jednou jsme šli do KFC a koupili si oběd. Vzli jsme si to s sebou na pláž a jak jinak než že tam bylo zas plno slepic. Dělala jsem si srandu a hodila kousek kuřete na zem. Přiběhla k tomy slepice s malými kuřaty a začli se o to dělit a jíst to. Teď se tu klade otázka: Mají v KFC opravdu kuře, nebo jsou slepice kanibalové? Také jsme si říkali, že v Texasu máme všude veverky, tak tady mají slepice, já si říkala, že je to vlastně stejné až na to, že slepice nejsou na stromech a najednou jsem jednu uviděla. Ještě jsemnikdy neviděla slepici lítat, tak nevím jak se tam dostala.Odlet domů byl poněkud zmatený. Letěla jsem sama o 2 hodiny dřív než má rodina. Ten den hrozně pršelo a byla i bouřka. Nasedla jsem do letadla a přes hodinu jsme čekali v letadle a jen seděli a nic se nedělo. Venku to bylo opravdu šílené, ten prudký déšť a vítr. Pak jsme konečně letěli, byl to nejděsivější let a ještě v noci. Musela jsem přestupovat v Denveru (Colorado) a měla jsem hodinu na přestup, tak jsem si říkala, jak je to vše ok. Kvůli zpoždění jsem ale tolik času neměla. V 7:33 byl nástup do letadla a já jsem v 7:40 pořád byla v tom letadle z Hawaie. Samozřejmě, že můj následující let byl na druhé straně letiště a já neměla čas si ani koupit snídani. Trošku jsem se proběhla, přes 50 gatů, ale byla to hezká rozcvička po tom nekonečném letu. Vlastně jsem vůbec nevěděla jestli to stihnu, ale stihla. Menším letadlem jsem v životě neletěla. Nejměnší bylo dvě sedadla, ulička a dvě sedadla. Tohle mělo jedno sedadlo, uličku a dvě sedadke a někteří se museli přikrčit, aby se nebouchli o strop. Takže tenhle let přebírá místo nejděšivějšího letu. Prostě těmhle malým letadlám nevěřím, ještě jak se všechno klepe a houpe. Brr, už nikdy víc, prosím.
Ale všechno ok a jsem zase doma v Texasu. Vrátila jsem se z mé krátké dovolené na mou dlohodobou dovolenou.
Jinak Hawaii doporučuji :-) jediná chyba byly ty pitomé slepice. Na druhou stranu to nejlepší ovoce, jako ananas a opalování taky super. A také si myslím, že mi to pomohlo se víc sblížit s host rodinou. Jinak musím podělovat mým rodičům i host rodičům za tuhle možnost, protože to bylo ůžasné. Děkuji
no není roztoilý?
pohled na hory a pole
východ slunce
Pohoří zvané sleeping giant, v překladu spící obr. Trochu ho to připomíná. (v levo hlava, pusa a tělo, chce to trochu fantazie, ale je tam)
náš resort
naše malé městečko Kapaa, kde skoro nic není
ALOHA !
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)