Nascar Race

   Když jsem sem přijela hned první týden jsem se dozvěděla, že nedaleko mého domu je Texas Motor Speedway a jezdí se tam Nascar race. Hned jsem si začla schánět, kdy je jaký závod a moc jsem tam chtěla jet. Nakonec mi někdo z Rotary (Jane) sehnal vstupenky a šla jsem tam s jejíma dvěma synama Mason (19) a Karson (17). Nebylo to poprvé, kdy jsem je viděla, byla jsem s nimi u jezera ( http://verun-jurickova.blogspot.com/2013/10/texoma-lake.html). Masona znám už od června, kdy jsme se sešli Německu, abych tady aspoň někoho znala. Byl také exchange student.
   Někdy v září se tam jejich rodina jela podívat a Mason a jeho taťka si koupili jízdu v závodaku. Vzali mě s sebou, abych se tam podívala. vlastně to pro mě bylo uplně úžasný a řekla jsem si, že se v tom autě musím projet taky, ale protože mi nebylo 18 musím jen s prof. řidičem. Už to plánujeme s kamarádkou z Taiwanu, kdy půjdeme. Tady na té fotce je pohled na sedadla z prostředku, kde normálně jsou zaparkovaná auta. Kousek za mnou odkud je to focené jsou garáže s formulemi a závodnímy auty.

   A teď k Nascar race.. Bylo to v neděli 3. října od 14:00 (je divné psát takhle datum, už jseam m to dlouho nepsala :D) Závody se jezdili celý víkend a dost lidí tam přijelo už v pátek se stanama. Je to pro ně jak nějaký festival nebo velká párty - grilujou, pijou a tak. My jsme tam jeli jen na ten jeden hlavní nedělní závod. Je to kousek od města, ve kterém bydlím, asi 40 minut, ale vyjeli jsme radši dřív, kvuli zácpám. Vejde se tam 200 000 lidí, tak si to představte. Je to vlastně neuvěřitelný, když si vezmu, že je to jako 2x počet obyvatel města, ve kterém žiju v Česku. Zácpy nebyli špatné, vyrazili jsme v 11 a ve 12 hod. jsme už měli zaparkováno. Zbývali nám, ale 2 hodiny do záčátku závodu. Šli jsme se podívat dovnitř, kde bylo spostu obchůdků a stánků. Nebyla bych to já, kdybych si něco nekoupila, takže mám tričko NASCAR a 2 odznáčky na moje sako, které musíme mít, kvuli organizaci, od které tu jsem, ale o tom jindy. Když jsme všechno prošli, šli jsme si sednout na naše místa. Sedli jsme si a pak si řekli, že máme všichni hlad, tak jsme šli zase zpátky. Měli tam opravdu divné jídlo, jako třeba doughnat se zelím a BBQ omáčkou. Našla jsem si stánek, kde měli nějaké kuřecí kousky s hranolkama, fronty byly šílený. Asi 20 minut jsme čekali a když jsme přišli na řadu, došly jim hranolky. To se může stát jen mě. Našli jsme tedy jiný stánek s jídlem, tam jsme také čekali a když jsem si objednala řekli, že si musím počkat, že musí dodělat hranolky, takže zase. Už jsme měli hlad, ale radši jsme počkali, než abychom si dali ty divný doughnaty. Konečně jsme se dočkali a šli si sednout na svá místa. Horší hranolky ani maso jsem nikdy něměla, takže se opravdu nevyplatilo čekat takovou dobu na jídlo, které jsem ani nesnědla. Už se začala  blížit druhá hodina a začlo příbývat lidí. Za pár minut už to vypuklo. První taková ta zahřívací kola a pak se rozjeli. Koupili jsme si špunty do uší, protože bychom asi jinak ohluchli, jak to bylo hlasité. Jelo se 334 kol, což je prý 500 mil.

Chtěla jsem tam hrozně moc, ale když jsem tam přišla, tak jsem si řekla, že to vlastně bude nuda, co já tu budu 3 hodiny dělat? Už přišel začátek, auta se začla rozjíždět a já s nastaveným mobilem chtěla natáčet, bohužel jsem měla v mobilu nedostatek místa a než závod začal video se přerušilo, kvuli malé paměti, tak jsem to musela smazat a znova natáčet. Tak jsem to měla 3x než opravdu začali.

 Ptala jsem se kluků komu oni fandí, protože jsem neměla páru o žádném jménu, tak jsem fandila taky. Ten se držel okolo pátého místo a pak mi někdo napsal ať fandím Jimmy Johnsnovi. Koukla jsem jak na tom je a pořád se držel první, tak jsem začla fandit jemu. Když jsem měla už svého zvoleného závodníka, začala  to být zábava, když ho někdo předjel nervózně jsem doufala, že zas bude první a tak. Nečekala bych, že se takhle zabavím na 3 hodiny. Ono není moc o čem psát, když se pořád dělo to stejné, ale mám aspon nějaká videa. 

Věc, která mě tady v celkově překvapila, je jak si chystají jídlo. O čechách se říká, jak si berou řízky, nosí vysoké ponožky a tak, ale tohle o sobě říkají jen češi a nechápu proč. Není to jen v Česku. Tady jsou vysoké ponožky téměř běžnější než nízké, ale to jsem trochu odpočila. Zpátky k jídlu, myslela jsem to tak, že pokaždé když někam jedem na delší domu máme nabalené sandwiche, pití, a sladkosti. Já jsem si s sebou brala svůj foták a říkala jsem si, jak se mi s tím nechce tahat, že bych si nejradši dala jen mobil do kapsy a s ničím se netahala. Jim mamka nabalila každému tašku s 6 flaškami vody, sandwiche a pro každého Dr. Pepper. Nechápu to, stejně to nikdy nikdo nesní a radši si koupí něco na místě. Já měla problém s malou taškou na mou zrcadlovku, ale nakonec to bylo ok, když jsem viděla s čím se tahají oni. Když jsem u toho Dr. Pepper, moc mi nechutná, nevím proč jsem ho vůbec rozdělala. No stalo se, pak jsem ho položila na zem a za chvilku kouknu a vidím, že jsem do toho asi kopla a plechovka se převrátila. Vylilo se to pod sedadlo přede mnou a lidi v tom stáli, ale dělala jsem jakože nic, nevěděla jsem co dělat. To se občas stane. Já prostě nemůžu mít jednu normální akci bez nehody. 

Hodně zvláštní věc byla některá jména. Dívala jsem se na přehled všech závodníků a tam jména Kvapil  a Nemechek (Němeček). No nevím, mě se to moc americké nezdá. Prostě to jsou česká jména. Ale radši jsem nic neříkala, protože byli umístěny na špatných místech, jako Nemechek 36 a Kvapil 32. 

Aby jste viděli, že nelžu. 

Nevím, kolik je v USA Motor Speedway, ale někdo mi říkal, že okolo čtrnácti. I tak mám štěstí, že jedna z nich je několik minut od mého domu. Kdybych měla možnost určitě jdu znovu.